Košík
0
0,00 Kč
Mohou mít nějaké obrazy takovou moc, že z vás udělají básnířku?
Kresby od Nicol to dokážou.
Jsem toho živým důkazem.
Kniha, kterou máte před sebou, je symbiózou kresby a poezie. Moje básně jsou reakcí na emotivní náboj kreseb, jsou mojí osobní zpovědí a zároveň interpretací. Vyslovují to, co kresby dávají jen tušit.
Nicol kreslí podle ze své představivosti, bez jasného záměru, je to pro ni hra. A moje slova ke každému jejímu obrazu vypráví příběh, někdy je to příběh jasně čitelný, jindy skrytý a zřejmý jen pro mě. Všechny z nich však zároveň tvoří kostru mého životního příběhu: spirálu touhy, zamilovanosti a vášně, po které následuje zklamání či zrada. A téměř smrtící bolest.
Stručně řečeno, mé básně jsou Nicoliny kresby přeložené do slov.
Jak je ale vůbec možné, že Nicol kresila mé zážitky a přitom mě vůbec neznala?
Helena Lněničková (*1981, Litomyšl)
Vyrostla jsem na venkově, téměř na samotě u lesa. Jsem vášnivou čtenářkou české i zahraniční literatury, můj talent pro kreativní psaní však dlouho pospával a byl zastíněn jinými zájmy. V roce 2020 jsem napsala osobní blog o vztazích a na základě kladných ohlasů jsem se rozhodla pustit do většího díla: autobiografického románu, který porovnává život mojí matky s mým vlastním životem. Po jeho dokončení jsem objevila tvrobu Nicol Hendrukové a oslovila jsem ji se zájmem o kresbu na přebal tohoto románu. Vůbec jsem netušila, že naším seznámením začne dlouhodobá umělecká spolupráce.
Obrázky od Nicol mě doslova uhranuly, nutily mě na ně zírat, působily na mě svými emocemi a vyvolávaly mé vzpomínky. Ve chvílích uvolnění, kdy jsem byla pohlcena těmito silnými dojmy, mě začala napadat slova, která by dané pocity a danou situaci vystihla, někdy přišel celý verš, později i rýmy. Začala jsem zapisovat to, co mi poletovalo kolem hlavy, a byla jsem překvapená, co mi pod rukama vzniká. Básně se rodily během procesu psaní, bez plánu a bez přemýšlení, jen jsem čekala, až slova připlují. Většina básní vznikla na jeden zátah, během intenzivních večerů mezi únorem a květnem roku 2022.
Zanedlouho poté jsme se rozhodly vydat básně a kresby jako knihu a další rok jsme ji vydaly v nákladu 80 kusů. Vystudovala jsem anglickou filologii, proto jsem si troufla přeložit své básně sama. Byl to fascinující proces, spíše to byla opět volná tvorba, protože jsem se příliš nedržela původní formy ani obsahu. Když jsem se totiž originálu držela, přeložená báseň byla jen doslovná kopie, která se mi nelíbila. Začala jsem tedy překládat volně, použila jsem hlavní pointu původní básně nebo první verš a poté jsem nechala angličtinu plynout. Z výsledku jsem nadšená. S novými rýmy přibyly i nové významy a většina básní získala další rozměr.
Toto je tedy můj příběh o tom, jak jsem se stala básnířkou.